Splněný sem 3.díl

5. prosince 2012 v 22:55 | Veru |  Splněný sen?
Konečně tu máme 3. kapitolu..
Snad se bude líbít..
Veru

,,Shut the door
...
Turn the light off
I wanna be with you
I wanna feel your love
I wanna lay beside you
I cannot hide this
Even though I try..."
probudil mě Liamův hlas. Chvíli jsem ještě ležela a poslouchala tu krásnou písničku, dokud jsem si neuvědomila, že jsem vlastně včera přišla o nejbližší šanci vidět One Direction naživo, a dokonce s nimi i strávit nějaký čas. Najednou mi bylo všeho strašně líto. Nejen že je neuvidím, ale taky jsem kvůli nim včera úplně vypustila matiku.

Teda, matika samotná mě v té chvíli nezajímala o nic víc, než to, co budu mít za tři měsíce k obědu, ale šlo o mamku. Ona moc dobře věděla, že One Direction miluju. To bylo na jednu stranu dobře, i ona si ,,za svých mladých let prošla takovou platonickou láskou" jak ona říkává, tenkrát to byli nějací Beatles, takže mi ochotně kupuje plakáty, náramky a k posledním narozkám jsem dostala i povlečení, nemluvě o tom, že CD Up All Night jsem měla doma asi dva dny po tom, co vyšlo, ale taky ví co na mě platí.
Stačí mi pohrozit, že mi plakáty strhá ze zdí, a už běžím vysát nebo nakoupit, jako poslušný pejsek. A právě na známky je moje mamka hrozně přísná. Nikdy mi to nevadilo, učit jsem se skoro nemusela, stačilo dávat aspoň trošku pozor ve škole, nebo si pár stránek dějepisu přečíst o přestávce před hodinou, ale ta špetka soustředění stejně potřeba byla. A jak jsem tak přemýšlela o nešťastném osudu mých plakátu a možná i cédéčka, ani nevím jak, ale najednou jsem usnula.

,,You know I've always got your back girl
So let me be the one you come
running to, running to, r-r-running
I said it's just matter of fact girl
You just call my name
I'll be coming through, coming through, I'll get coming..."
probudil mě, ten den už podruhé, Liamův hlas.
První moje myšlenka byla: ,,Kolik je sakra hodin, vždyť jsem měla dávno být ve škole!" ta druhá potom: ,,Sakra, vždyť ti někdo volá, tak to laskavě zvedni!" a ta třetí: ,,Jestli je to mamka, protože jí někdo volal, že nejsi ve škole, tak se s plakáty rovnou rozluč!" Podívala jsem se na displej mobilu a zjistila, že je to neznámé číslo. Takže mamka to není, super. Ale kdo by to mohl být? Mě přece nikdo nevolá... Udiveně jsem stiskla zelené sluchátko a dala si telefon k uchu.

,,Halo? Tady SonyMusic. Dovolali jsme se Kateřině Klambelové?" ozvalo se z mobilu a já zalapala po dechu.
,,Vy, vy, vy jste vážně ze SonyMusic? To si ze mě určitě někdo dělá srandu! Teda, jo, jasně, jasně že jsem to já!"
,,Vidím, že jsi náš telefon už asi nečekala, ale to nic nemění na tom, že jako náhradnice vyhráváš Golden Ticket," ozvalo se ze sluchátka.
,,Panebože to je úžasný! Já mám takovou radost! Děkuju, děkuju, děkuju!" začala jsem, ale hlas v mobilu můj radostný vodopád slov přerušil.
,,Ozveme se ti na e-mail, který jsi uvedla do kontaktního formuláře s podrobnostmi, zatím se měj, snad si výhru užiješ."
,,To se spolehněte, že užiju! Tohle si užiju jako nic jinýho! Mockrát děkuju! Nashledanou," řekla jsem a tlemila se u toho jako sluníčko. No, možná spíš jako idiot, ale sluníčko zní líp ne? :D
Z mobilu už se ozvalo: ,,Nashledanou," a pak už jen tůt tůt, tůt a já s přiblblým úsměvem padla zpátky do peřin. Do školy už to stejně nestihnu, tak co? :))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 popinka popinka | 30. března 2013 v 16:36 | Reagovat

je ot hezké ,další pokračování prosím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama