Splněný sen? - kapitola 1

30. října 2012 v 21:08 | Veru |  Splněný sen?
Splněný sen - kapitola první
Takže tu máme první kapitolku k povídce Splněný sen. Stejně by mě ale zajímalo, jestli to vůbec někdo čte.. u prologu nebyl ani jeden komentář.. ono to nepotěší, když to píšete půl hodiny, desetkrát přepisujete a pak ani nevíte, jestli si to někdo přečetl, takže za každý koment, i za tu kritiku, budu ráda :))
Veru



Moje šance je tady! Zapínám notebook a otevírám stránku MTV. Je to tady. Klikám na odkaz soutěže a čekám, až se stránka načte. A je to. Vidím pár otázek a říkám si, jak to bude snadné. Čtu první otázku. Odpověď samozřejmě znám. Všechny otázky naklikám z hlavy. Jsem si tak jistá, že je nepotřebuju kontrolovat. Vyplním své jméno, adresu, zaškrtnu políčka o souhlasu s podmínkami a znova si prohlédnu celou stránku. Najedu kurzorem na políčko odeslat a třikrát se zhuboka nadechnu. Zavřu oči a promítám si v hlavě vzpomínky na to, jak jsem poptvé slyšela písničku What makes you beautiful, jak jsem poprvé viděla její videoklip, jak jsem v něm poprvé spatřila Harryho obličej...

Najednou si nejsem jistá žádnou odpovědí. Všechno horečně hledám na internetu a ověřuju si to nejméně na deseti stránkách. Dojedu do konce a zjistím, že mám všechno správně už od začátku. Vážně jsem pravá Directionerka. Nebo jsem spíš nezdravě posedlá pětikluky které jsem v životě neviděla? Blbost! A i kdyby, řešit takové věci teď nemám čas. Znovu hledám odpovědi na každou otázku. Projela jsem asi třicet webů, blogů i facebookových skupin a moje odpovědi pořád souhlasí. Asi to tedy budu mít správně. Kontroluju ještě adresu a znovu mířím kurzorem na políčko odeslat.
Další tři nádechy. Pohled mi sjede na hodiny. Dostanu nápad. Stránku uložím a vypnu notebook. Kdybych ho nechala otevřený, ještě by mě mohlo napadnout to odeslat.

Dalších pár hodin strávím neustálým sledováním hodin a posloucháním písniček. Od koho jiného, než od One Direction. Nervózně poposedávám a hypnotizuju hodiny. Teď ukazují 22:15. Za pár minut přijde moje chvíle. Znova zapínám notebook, otevírám uloženou stánku a přejíždím odpovědi, které se mi také uložily. Bleskově je zkontroluju a kouknu na hodiny. je 22:19. Ještě tři minuty. Vypnu písničku, která mě svám úžasným textem najednou hrozně rozptyluje. Tuhle šanci nesmím promeškat! Je 22:20. Hypnotizuju hodiny až mě začínají bolet oči. Zavřu je, ale ani en po dvou vteřinách je znova otevřu. Co kdyby se mezitím číslo na hodinách změnilo. Asi vážně začínám blbnout. Vlepím si facku, až mě ruka zabolí. ,,Chovej se normálně Katie!" řeknu nahlas. Číslo na hodinách se změnilo. Je 22:21. Už jen minutu! Dnes už potřetí najedu kurzorem na tlačítko odeslat a zrakem se vrátím na hodiny. Nádech a výdech.

Je 22:22. Zavřu oči a v duchu pronesu kouzelnou formulku. Přeju si, abych vyhrála golden ticket, a setkala se s One Direction. Zbytek už zařídí osud. Stále se zavřenýma očima kliknu na tlačítko odeslat. Znovu několikrát v duchu zopakuju své přání. Když otevřu oči, je na hodinách 22:23. Celou minutu jsem myslela na svoje přání. Snad se mi splní. Musí!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama